Mám to nechat být nebo se v tom rejpat?

Aktualizace: bře 13

Klasické (a přirozené) dilema. Nechci se v tom svým "bahně" babrat, hrabat, pachtit. Zas a znovu, furt dokola, a k čemu je to vlastně dobré? Pomůže to vůbec? Nebo mám jít dál a dělat, jakože nic? Dá se od toho vůbec utéct?


Správné otázky, dobrý směr uvažování. Spíš by bylo divné nezaváhat, nepozastavit se nad něčím tak důležitým, jako je otázka, zda mám vytáhnout na světlo něco bolavého, nepříjemného nebo smutného. Znovu si to prožít, cítit to. Navíc s nejistým výsledkem a bez záruky, že to teda aspoň skutečně pomůže.


Nemusí to však být vždy takováto černobílá vyhlídka jen na dva směry - buď peklo rejpání se v něčem hnusným nebo potlačování něčeho, co stejně samo neodejde, ale naopak bude hnít a tlačit ještě víc. Těžké zkušenosti se vždy někde nějak projeví, prosáknou. Proto je fajn je nenosit v batůžku pořád, všude kam se hneme, ale spíše je nechat odejít, abychom byli volní.

Musíme jim k tomu trochu dopomoci - třeba tím, že jim vytvoříme a poskytneme prostor, otevřeme démonům minulosti dveře a zamáváme jim. Nepotřebujeme si je už přeci nechávat, když nejsou našimi pomocníky, ale spíše závažími uvázanými na noze nebo děsivými bubáky pod postelí. To pak není snadné se rozběhnout a volně běžet vstříc krásné budoucnosti, že...Spíš je to jako mít sešněrovaný nohy. Brrh.


Samozřejmě je tu na místě i odvaha, se kterou je potřeba do toho jít. Není to snadný a leckdy ani pohodlný a příjemný proces. Není to jako jít do bazénu nebo na masáž. Ano, je to práce. Ano, někdy i sakra dřina. Ale ano, já osobně věřím, že to stojí za to.


Proto jsou tu i odborníci, kteří poskytují bezpečný prostor na propouštění traumat, bolestí a křivd. Psycholog neotevře ty dveře za vás, nezaručí vám, že budete muset "větrat" jen jednou, ale bude u toho všeho s vámi. Ohlídá, abyste se v bahně neutopili, ale jen skrze něj prošli. Opečuje vaše pocity, přijme je bez soudů a kritiky a tím poskytne vodu, která omyje zbytky hlíny. No, a pak je tu potenciál - prostor pro růst, rozvoj a radost.


Všichni máme své stíny a strašáky. Držím vám palce, abyste měli sílu se jim postavit čelem, zamávat jim, možná poděkovat za lekci a jít zase klidně dál.

70 zobrazení0 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše