Když rodina nefunguje, trpí tím všichni. Každý se s problémy vyrovnává po svém - někdo se uzavře, jiný začne "vyvádět". Děti z rodin, kde vládne alkohol, si mohou nasazovat různé masky a hrát role, které jim mají usnadnit přežít v té absurdní tragédii den za dnem. Kompenzují si tak bolest, bezmoc a zoufalství, protože na závislého rodiče se spolehnout prostě fakt nedá...
"ŠAŠEK"
Takové dítě může působit až pohodově, protože přeci kdo se směje, ten nemůže trpět. Omyl!! Dítě se touto rolí snaží jen odvést za každou cenu pozornost od svých rodičů-alkoholiků a jejich nevhodného chování a používá k tomu obrannou strategii: HUMOR. V jeho nitru už to však tak veselé není a ke smíchu je daleko... Stane se klaunem s cílem rozesmát ostatní, pobavit je. Zároveň, když jí uplatní doma, pravděpodobně tím oslabí agresivní reakce opilého dospělého a situace se nezhorší, nevygraduje do obludných rozměrů.
"HRDINNÝ RYTÍŘ"
Zdánlivá spása a zachránce celé rodiny, který má však velmi přetěžký až nemožný úkol na svých malých bedrech. Přebírá veškerou zodpovědnost za nefunkčního rodiče a snaží se hasit všechny průšvihy, udržet chod domácnosti. Stojí ho to mnoho sil a energie, kterou pak nemůže investovat do svého osobního rozvoje. Navíc často tápe a "vaří z vody", protože sám ještě nemá dost zkušeností, aby si věděl rady s obtížnými situacemi - a nikdo ho na to ani nepřipravil, nenaučil ho potřebné strategie, které by v boji s "drakem" mohl uplatnit.
"OBĚTNÍ BERÁNEK alias ČERNÁ OVCE"
Účelem této role je také odvést pozornost od závislých dospělých, neschopných plnit své rodičovské i jiné povinnosti. Zde je však taktikou zlobit, strhávat pozornost na sebe a své "přešlapy". Jedná se do jisté míry i o nápodobu patologického chování závislého rodiče. Může se jednat o drobné krádeže, šikanu spolužáků ve škole nebo i horší přestupky či trestné činy.
Přeci když všechno projde "zlému" rodiči, projde to i dítěti. Nebo ne...?
"SNÍLEK neboli ZTRACENÉ DÍTĚ" V této roli se dítě naprosto uzavře samo do sebe, vytvoří si imaginární fantazijní svět mimo krutou realitu. Snaží se tak vytěsnit a ignorovat závažné rodinné problémy, protože neví, co s tím má dělat. Někdy pro něj může být pak těžké rozlišovat, co se skutečně stalo a co se odehrálo jen v jeho představách. Cítí se zmatené, nejisté a vlastně i podvedené.
CO S TÍM, KDYŽ UŽ JSEM DOSPĚLÝ?
Prvním krokem je zcela určitě už samotné uvědomění si, že takhle žít dál nechci, a že potřebuji udělat něco pro to, aby se mé nepříjemné pocity změnily.
Přijďte na konzultaci. Probereme, co se u vás dělo a děje dodnes, a budeme společně hledat možnosti, jak by vám v životě mohlo být lépe.
Je potřeba si uvědomit, že za vznik návykové nemoci u svých rodičů nemůžete vy! Nejste tudíž zodpovědní ani za její případné vyléčení. Za co však už zodpovědní jste, to je za sebe, za svůj život, za své vlastní děti...
Učte se respektu a úctě k sobě samému, abyste si postupně mohli začít více věřit.
Záleží na tom, co předáte dál!
Snažte se o zmírněné vnitřního napětí. Pracujte na uvolnění a využívání všech dobrých příležitostí, které v životě máte.
Pochvalte se, a to rozhodně i za zdánlivé maličkosti!
Poznali jste se v některé z rolí? Jak vám bylo a je nyní? Jak se vám s ní (nebo spíše v ní) žije?
Zdroje:
NEŠPOR, K. Návykové chování a závislost. PRAHA: Portál, 2000. ISBN 80-7178-432- X.
Wegscheider-Cruse, S. (1989). Another chance: Hope and health for the alcoholic family. Palo Alto, CA: Science and Behavior Books.