Klienti ke mně často chodí pro rady. „Poradíte mi, co mám teď dělat?“, „Řekněte mi, jestli s ní/ním mám zůstat nebo ne a já to udělám... ", "Co byste udělala Vy, na mém místě?"
Slovo rada nepoužívám. Proč? To je prosté a většina mých kolegů mi určitě dá za pravdu. Byť to lidé od naší profese psychologa či kouče jaksi očekávají, není možné dávat rady - a není to z nějaké naší zlovůle nebo zlomyslnosti.
1) Chápu, že a proč ji klient chce.
Bylo by hezké mít kouzelný prsten nebo mávnout proutkem a lusknutím prstů odčarovat či vyřešit trápení druhého člověka. Takovou moc však bohužel (nebo bohudíky) nikdo na světe nemá – tudíž ani já jako psycholog/kouč/terapeut/poradce.
2) Kdo má vlastně právo dávat rady?
Já spíše hovořím o doporučeních, mém úhlu pohledu, reflexi či zrcadlení klientova stavu či problému, zpětné vazbě nebo tipu, co může zkusit dělat. Dále se vždy klientů ptám, co oni sami už zkoušeli, co jim pomohlo, co by ještě mohli udělat, aby se cítili alespoň o stupínek lépe.
3) Nejsem v klientově kůži.
To, co on žije každý den, jeho realita, je pro mě příběh, který se snažím pochopit, uchopit, co nejvíce mu porozumět. Často ale hovoří o lidech či dalších skutečnostech, které neznám, nikdy jsem je neviděla, nemluvila jsem s nimi nebo jsem u těch událostí nebyla přítomna. Navíc věřím v potenciál každého člověka, že on sám nejlépe ví, co má a nemá dělat, nebo alespoň co chce a nechce, co je mu libé a co nelibé.
4) To, co funguje Marušce Kudláčkové, nemusí zabrat v případě Franty Vonáska.
Každý jsme jedinečný a neopakovatelný originál, takže ani nemůže existovat jednotný instantní postup, co by měl kdo udělat, aby se jeho problém navždy vyřešil. Je to zkrátka o hledání, zkoušení a bojování.
V neposlední řadě jde o tendence klienta vzdát se své zodpovědnosti a tak trošku jí přehodit na odborníka. Terapie, poradenství či koučink jsou ale oboustrannou záležitostí a především klient je ten, kdo musí udělat hodně práce. To je na tom to zásadní, aby to pro něj a jeho život bylo co nejvíce přínosné. Já ho během toho mohu podpořit, podržet, uklidnit, vytvořit bezpečné prostředí, ale rozhodnutí je vždycky na klientovi samotném. A myslím, že je to tak dobře!