Doma slýchaly tolik protichůdných věcí - o světě, o alkoholismu, dokonce i samy o sobě. "Jsi k ničemu" a hned zase "Pojď sem ty moje šikulko, dojdi mi pro pivo jo?" Nebo: "Všechno je to tvoje vina, kdybych tě neměl na krku, nechlastal bych." A druhý den: "Já to tak nemyslel, mám tě moc rád, chceš abych ti koupil lízátko?" Není divu, že takové děti (a později dospělí) netuší, co si z toho vzít. Pochybují o sobě, mají problémy s důvěrou v sebe a mohou mít tendence časem utíkat k "tlumičům", jako jejich rodiče - k alkoholu nebo jiným drogám.
Co se stane, když zkopírujete útržky textů třeba na svůj web do sekce O mně z různých profilů cizích lidí nebo i blízkých kamarádů? Možná jsou dobře napsané. Možná jejich řádky dávají smysl. Budete to však vy?
Ani náhodou.
Výsledkem bude puzzle, který do sebe nepasuje, série rozličných dílků, které do sebe nezapadají. Bude to spíš podivná splácanina, která vás vůbec nebude vystihovat. Budete se za ní jen dál nesměle krčit. Bude vás vlastně spíš paralyzovat a omezovat. Autentičnost nula. Nebude se vám líbit a pro vaše okolí bude navíc matoucí. Budete k sobě přitahovat nesprávné typy lidí, se kterými můžete být až v konfliktu.
Takhle nějak se mohou cítit dospělé děti alkoholiků.
Zmatené tím, kdo vlastně jsou, co je doopravdy jejich sen a skutečná povaha, a co je získaný obranný mechanismus z alkoholické domácnosti, ve které měly tu smůlu vyrůstat. Cítí se být rozbité, roztříštěné. Dospělé děti se někdy mohou i bát odkrýt sebe sama. Bojí se, co by našly.
Pokládají si otázku: Jsem dobrý nebo špatný?
Poskládat puzzle dílky správně je možné. Nejdříve to však znamená o nich něco vědět, znát je a pak je postupně kousek po kousku srovnávat! Je nutné, aby DDA podstoupily cestu k poznání sebe sama - jedině tak si totiž budou vážit sebe jako jedinečné osobnosti, jako přínosné a krásné bytosti, ale zároveň dostanou šanci se mít skutečně rádi a chovat se k sobě s laskavostí a úctou, kterou jim možná rodiče nedokázali dát.
Vědět, kdo jsem, co chci, co mi nedělá dobře a v čem jsem lepší než většina ostatních lidí, je zásadní pro každou lidskou bytost. Pomáhá nám se v životním proudu neztratit, ale naopak najít své místo.
Nebojte se posvítit si do svého nitra. Jsem tu pro vás.